Navzdory tomu, jak jsme se mílovými kroky vzdálili přírodě a co všechno jsme si honbou za pokrokem způsobili, dokáže být mateřská láska stále velmi silná. Matka by většinou za své dítě dala život a nedovede si představit, že by jí je někdo sebral. Když jsou na nějakou dobu odděleni, špatně to snáší. A že by jí je někdo vzal nadobro? Nebo pokud kojí, že by mléko určené jejímu miminku násilím použil pro své potřeby? Při této představě je každá máma určitě šílená hrůzou.
Avšak zvířecím matkám se toto děje běžně. Matkám, které taky touží být se svými dětmi, mají mateřské instinkty a potřebu starat se o svá mláďata, cítit jejich blízkost a dát jim svou lásku. Krávy nedávají lidem mléko jen tak, ale pouze, když porodí tele. Předtím jsou uměle oplodněny, což se znovu opakuje zhruba 3 měsíce po porodu. Musí tak tvořit obrovské množství mléka a živit další nenarozené tele, což má devastační účinek na jejich zdraví. Tele jim seberou do 24 hodin po porodu, přestože mezi krávou a teletem je velmi silné mateřské pouto. Vzájemnému odtržení se oba usilovně brání, křičí, hledají se a marně se snaží jít po zvuku volání toho druhého. Toto strádání často neustává ani po několika dnech. Tele je umístěno do vlastního boxu, kde strádá absencí kontaktu s ostatními a necelý týden dostává mlezivo od krávy – poté jen průmyslově vyrobenou mléčnou výživu. Ve věku 2 měsíců se tato telata zcela odstavují od mléka, třebaže by u matky přirozeně sála až 12 měsíců. Kráva dnes vyprodukuje 7–10x více mléka, než by přirozeně vypilo tele, které by sálo 5–6x za den. Dojena je pouze 2x denně, což způsobuje kumulaci mléka, bolestivý tlak a přispívá k rozvoji nemocí vemene a končetin.
"Telata potřebují matku. Místo toho je mámě seberou, protože management zhodnotil tuto strategii jako příznivější pro výrobu. Potřebují sát mléko z vemena, už jen protože je to ten nejlepší a nejpřirozenější prostředek proti stresu. Místo toho jim vemeno seberou, protože s cucákem je budou mít pod lepší kontrolou. Potřebují společnost jiných, aby si mohla hrát. Místo toho jsou narvaná do samoty, protože je to hygieničtější. Potřebují prostor k běhání. Místo toho dostanou jen „možnost otáčet se, odpočívat, vstávat, upravovat si srst a udržovat se v čistotě“, protože pravidla welfere by neměla být neekonomická více než je nutné pro udržení zvířat v užitkové kondici.“ Michal Kolesár
Zde si můžete přečíst příběhy pěti maminek - veganek.
Příběh Lucie:
Matka zůstává matkou
Když se můj syn poprvé přisál, bylo to kouzelné. Ta jeho malinkatá ústa, zavřená očka a dravost, s jakou sál. Chtěl se jako každé dítě mazlit. Být se mnou. Krásně mu voněla hlavička a neohrabaně mě hladil ručkama. Plakala jsme dojetím. Po těch hodinách bolesti ho držím v náručí a dívám se mu do tváře. Byl celou dobu se mnou, byl mojí součástí a zároveň mi byl natolik vzdálený. Celá jeho existence se vytvářela v mojí děloze a teď bude dál růst jen díky mému mléku. Taková síla je v mateřském mléku. Kojení ale není jen jídlo, je to kontakt, láska a pocit bezpečí. Jako kontaktní rodiče si užíváme každou společnou chvilku. Syn usíná u kojení nebo v náručí a na oplátku nás probouzí svým smíchem. Když nechce být sám, nosím ho, zpívám i tančím. Každou jeho bolest prožíváme s ním. Jeho strach a pláč neignorujeme, ale dáváme mu pocit bezpečí.
A občas pláču, protože jako veganka vím.
Kráva je uměle oplozena. Po dlouhých měsících těhotenství a po náročném porodu je její dítě pryč. Prostě ho seberou, protože kravské mlíko není pro tele, ale pro lidi. Tele je odpad, vedlejší produkt. A mléko se z krávy tahá po litrech, den po dni. Celý koloběh se každý rok opakuje, dokud to kráva vydrží. Potom jí třeba vyhřezne děloha nebo má vážný zánět vemene. A konec. Kde člověk bere tu jistotu, že kráva necítí lásku ke svému dítěti? Proč svým dětem tvrdíte, že kráva dává mléko? Vážně věříte, že bez mléka cizího živočišného druhu budete mít nedostatek vápníku?
Příběh Markéty:
Všechny matky si zaslouží respekt - lidské i zvířecí
Po letech vegetariánství jsem začala přemýšlet a hledat informace o mléčných výrobcích. Zpočátku jsem kupovala BIO výrobky, ale více a více jsem byla přesvědčená, že to etickou stránku věci příliš neřeší. Je divné nejíst maso a zároveň podporovat utrpení zvířat nákupem mléčných výrobků. Mateřství mi přineslo ještě větší pochopení pro zvířecí matky. Před, při a po porodu pracují v jejich tělech stejné hormony jako v našich tělech. Pro lidské matky si přeji okamžitý a nerušený poporodní bonding, kéž by byl dopřán i zvířecím matkám. Své děti kojím svým mateřským mlékem, které má přesně takové složení, jaké je potřeba, a mění se podle aktuálních potřeb. Mateřské mléko krávy je nastaveno na potřeby telete, ne člověka. Mléčné výrobky lze snadno nahradit rostlinnou alternativou, ať už jde o chuť nebo nutriční hodnoty.
Příběh Jitky:
Každé mládě patří ke své mámě
„…a co třeba alespoň bio telecí?“ navrhla jako možný zdroj bílkoviny do prvních příkrmů moje známá. Synovi bylo něco přes tři měsíce, držela jsem ho v náručí a chystala jsem v kuchyni kávu pro návštěvu. Otočila jsem se, aby mi nebylo z obývacího pokoje vidět do obličeje, koukala jsem na svoje miminko a nápad, že bych jiné mámě vzala to její, se nedal snést. Věděla jsem, co cítí, věděla jsem, jak moc jí malé potřebuje, že je to dokonalý milovaný tvor jako ten, kterého teď k sobě tisknu já. Byla jsem vegetariánkou v té době už devět let, ale nikdy předtím jsem si neuvědomila, že se při zabíjení pro maso jedná téměř výhradně o mláďata, že všichni ti trápení a vystrašení jsou vlastně děti a jsou to něčí děti. Když ke mně brzy na to přišly informace o praktikách mléčného průmyslu, jako kojící máma jsem je vnímala jako jednu velkou noční můru.
Po devíti měsících těhotenství a porodu tele zůstává u mámy nanejvýš několik málo hodin, většinou bez možnosti splnit si nejzákladnější potřebu - napít se mateřského mléka. Oficiální chovatelský důvod je, že kdyby ho matka začala kojit a bylo by u ní déle, jejich pouto by bylo tak silné, že jejich oddělení později by bylo příliš těžké… Poté je tele umístěno do malého prostoru s boudičkou, často z druhé strany chléva, kde zůstává matka, jejíž mléko nesmí dostat, protože to se naučili pít lidé. Krávy dlouho volají svá mláďata. Tohle se opakuje jednou za rok, zároveň se dojí a zároveň jsou těhotné až do vyčerpání a předčasné smrti na jatkách někdy v pětině jejich přirozené délky života.
Mateřský cit nesouvisí nijak s lidskou inteligencí, je to balík emocí a instinktů, které se nastartují těhotenstvím a porodem. Jakkoli se člověk v maximu věcí už odpoutal od přírody, v tomhle období je naše spojení s ní velmi původní a je zřetelné, že jsme jen jeden další z živočišných druhů. Jako malá jsem žasla, jak přes noc mateřství promění adolescentní bláznivé kotě v hrdou matku královnu, která najednou přesně ví, co má dělat a za své mládě by se poprala s ixkrát silnějším nepřítelem. Totéž jsem zažila sama a totéž vím s jistotou, že zažívají všechny mámy - ať už lidské nebo zvířecí.
I kdyby bylo v kravím mléce desetkrát víc vápníku a i kdyby člověk nebyl jediný, kdo se v dospělosti rozhodl pit mateřské mléko jiného živočišného druhu, stále zůstává holý fakt, že jde o násilnou krádež. Je kradené mamám a je kradené jejich dětem, což je něco, na čem se nemohu a nechci podílet a také je to součást hodnot, které nemohu a nechci učit své dítě. Můj syn tedy odmala ví, že mléko od mámy je pro její miminka, tak jako moje mléko bylo pár let pouze pro něj.
Pochopení téhle souvislosti bylo zcela jednoduché a přirozené i pro úplně malé dítě…
Příběh Lucie:
Mléko lidem nepatří
Jsem matka dvou krásných dětí a díky mladšímu synovi jsem veganka – stejně jako můj partner a obě mé děti. Dříve jsem byla vegetariánkou, ale protože jsem se vegetariánsky začala stravovat ne kvůli přesvědčení, nepřemýšlela jsem nijak o tom, jestli zvířata trpí nebo jak žijí. Prostě se mi po operaci změnily chutě a já se učila stravovat se jinak.
Pak jsem viděla pár dokumentů, ze kterých na mě nejvíce zapůsobil „Raději vidličky než nože“. Dodnes přesně pamatuji, že dcera spala v posteli, já upocená šlapala na rotopedu a u toho sledovala tyto dokumenty. Slzy mi tekly po tvářích a já se snad poprvé zamyslela nad tím, jak odporně a krutě se lidé ke zvířatům chovají a že se na něčem podobném nechci podílet. Najednou jsem byla ráda za tu operaci a změnu chutí, ale věděla jsem, že vegetariánství není dostatečné. Pak jsem viděla proslov Garyho Yourofského a tam mě zaujala jedna věc – člověk jí sýry a mléčné výrobky ze zvyku, tradice a kvůli chuti. V několika dokumentech jsem slyšela nářek krav, když jim lidi odebírali telata, a byl to ten nejhorší zvuk, který jsem kdy slyšela. Najednou mi došlo, že dojnice není jen nějaký druh krávy, ale je to matka stejně jako já. I přesto jsem během druhého těhotenství jedla sýry, protože prostě chuť byla silnější než mé přesvědčení.
Když se narodil můj syn a kojila jsem ho, najednou se mi začaly vracet ty záběry z dokumentů, které jsem viděla dva roky předtím. Najednou mi přišlo naprosto přirozené, že mé tělo produkuje mléko pro mého syna. Že to moje malinké miminko nepije mé mléko k uspokojení svých chutí nebo kvůli zvyku či tradici, ale protože je to to nejlepší pro jeho růst a vývin. Zároveň jsem pocítila, jak silné pouto mezi námi je. Připadala jsem si zahanbená a vyčítala jsem si, že jsem v těhotenství podlehla svým choutkám a vrátila se k jezení sýru. Zařekla jsem se, že už se v životě nechci podílet na krutosti, která je pro spoustu lidí normální.
Když jsem si představila, že by mi po porodu sebrali ten můj uzlíček, napojili mě na přístroje a sáli ze mě mléko, které mé tělo produkuje pro mé dítě, bylo mi do breku a cítila jsem se velmi provinile vůči krávám, kozám, ovcím. Vždyť ony jsou také matky, které během těhotenství cítí propojení se svým dítětem. Cítí pohyby svého miminka, pak ho porodí a jejich jediným přáním je, aby se svým miminkem mohly být a starat se o něj. Místo toho jim jejich mládě po porodu odeberou, je samotné napojí na přístroje a sají z nich jejich mléko, jen aby ho pak mohli prodat a člověk si jím uspokojil své chutě. Jsem stoprocentně přesvědčená, že žádná matka by nechtěla být opakovaně znásilněná za účelem oplodnění, aby jí po každém porodu bylo její dítě odebráno a buď zabito a naservírováno někomu na talíř, nebo aby prožívalo to samé jako ona.
Mléko, ať kravské, kozí, ovčí, psí nebo lidské, je určeno jen pro ty, kterým je určeno, tedy pro telata, kůzlata, jehňata, štěňata nebo lidská miminka. A nikdo by neměl mít právo zneužívat jiný živočišný druh, chovat se povýšeně a být krutý ke zvířatům. Jako malé mi bylo vtloukáno do hlavy, že mléko musím pít, abych měla silné kosti, že bez mléka a masa to prostě nejde. Když jsem doma oznámila, že přestávám jíst maso, bylo mi řečeno, že bez masa onemocním a umřu. To je stejný nesmysl jako to o vápníku a prospěšnosti mléka. Člověk nepotřebuje maso a nepotřebuje mléko a výrobky z něj, aby mohl žít a být zdravý. Naopak, když se těchto věcí vzdá, bude nejen zdravější, šťastnější ale také soucitnější a ohleduplnější k přírodě a zvířatům. Protože veganství není jen o nekonzumaci živočišných produktů, ale o celkovém pohledu na život svůj, zvířat a planety jako takové.
Příběh Dagmar:
Nepotrebujete ho
Vegetariánkou som niekoľko rokov, vegankou pár dní. Mlieku som sa vyhýbala aj napriek tomu, že som bola dlhú dobu vegetariánka. Som presvedčená, že nie je dobré pre naše zdravie. S mliekom a výrobkami z neho som sa stretávala výhradne na návštevách, pretože ak už nie je v jedálničku mäso, mlieko nikdy nechýba. Pritom sa dá veľmi chutne a pestro najesť aj bez mäsa, mlieka či vajec.
Po narodení Oliverka sa ma začala veľmi dotýkať etická stránka mliečneho priemyslu. Predstava, že by mi ho niekto vzal bola príšerná. Kojenie je puto, ktoré je medzi nami. Je naozaj krásne, beriem ho ako dar, ktorý dávám svojmu dieťaťu a patrí len jemu. Je to to najlepšie, čo mu môžem dať a jediné, čo v strave prvý polrok potrebuje. Prevažnú časť potrieb dieťaťa pokrýva materské mlieko aj naďalej, jedlo ho ešte neživí, učí sa ho ochutnávať a spoznávať. Je pre mňa veľmi ťažké predstaviť si, že mi niekto vezme dieťa, mechanicky ma dojí a moje mlieko, ktoré je tak moc potrebné pre moje dieťa, dostávajú ľudia, ktorí ho ani nepotrebujú. Posledné, čo by som v tejto situácii chcela by bolo, aby ma niekto oplodnil a ja som to musela zažívať znovu a znovu. Ak by krava len z polovice cítila to čo ja, musí zažívať ohromnú bolesť. Ako fyzickú, tak psychickú.
Moje mlieko je pre môjho syna to najlepšie a kým ho bude potrebovať a chcieť, bude ho mať. Pre niekoho je normálne dať dieťaťu zvieracie mieko, aby mu nič nechýbalo a pritom mu zobrať jeho materské ešte pred samoodstavom. Tomu ja nerozumiem. Moje mlieko je pre Oliho, kravské pre teliatko, kozie pre kozla.
Myslím si, že mlieko kravy, ktorá žije na kŕmnej zmesi geneticky modifikovanej sóji a pšenice a je v zlej fyzickej a psychickej kondícii, nemôže byť vôbec zdravé. Je veľmi dôležité dávať deťom zdravé jedlo. Napriek médiám, zastaraným názorom pediatrov a radám starších generácií som presvedčená, že mlieko do neho nepatrí. Dajte im niečo lepšie a nepodporujte neetický mliečny priemysel. Kravy sa nepasú na krásnych lúkach pri svojich teliatkach. Berú ich ako stroje na mlieko, ony sú však živé bytosti a takéto zaobchádzanie si nezaslúžia. Preto prosím, zamyslite sa nad tým, než siahnete po krabici mlieka v supermarkete, čo všetko tomu predchádzalo.
Příběhy pěti dalších veganských maminek z prvního dílu si můžete přečíst zde.